“Code as intellectual heights, an aristocratic elect who can free information and have a wisdom to transform society without the politics, without nations and without politicians.
The key for us lies in code’s connectivity, it is a semiotic-chain, rhizomatic (rather like a non-hierarchical network of nodes) and hence our map must allow for it to be interconnected from anything to anything.”

“And let us not forget the debt that code owes to war and government. It has a bloody history, formed from the special projects of the cold war, a technological race,  that got mixed up with the counter-culture but still fights battles on our behalf. He laid aside his sabre. And with a smile he took my hand.”

“Code is pure concept instantiated into the  languages of machines. Coding is the art of forming, inventing and fabricating structures based on these languages.”

“Deleuze believes that we live in a society of control and that code is part ‘of the numerical language of control’ requiring of us passwords, user names, and the completion of form fields to either grant or deny access to information, goods and services”
“Every piece of code has a regular contour defined by the sum of its components. The code is whole because it totalises the components, but it remains a fragmentary whole.
Deleuze believes that everything is a machine, or to be more precise every machine is a machine of a machine. By this he means that every machine is connected to another by a flow, whether this flow is air, information, water, desire etc. which it interrupts, uses, converts and then connects with another machine.”
Are the human beings nothing more than an assemblage of several machines linked to other machines, though century’s worth of history have us duped into thinking otherwise?
Is the software coder a philosopher?

• Proces, ve kterém novější, nastupující médium zaujímá místo předcházejícího, a to tak, že si “vypůjčuje” jeho vlastnosti, reorganizuje způsoby jeho používání a reformuje jeho kulturní prostor. I když nové médium imituje podobu předchozího, vyjadřuje implicitně i explicitně požadavek starší médium zdokonalit.

• oboustranný proces, v němž nastupující médium absorbuje a mění dosud existující vizuální a textová média: knihu, časopis, televizi, film, fotografii či malbu. Starší média se chovají stejně: film dnes využívá počítačové grafiky, televize člení obrazovku podobně jako design webové stránky, také stránky časopisů se svým vzhledem začínají přibližovat stránkám webovým - remediaci lze označit za stálou vlastnost všech médií

• pracuje na dvou základních principech: bezprostřednosti [immediacy] a hypermediace [hypermediacy]. První princip dovoluje divákovi dívat se na věc a zapomenout na přítomnost média. Druhý princip naopak divákovi médium připomíná, ale nezbavuje jej však autentického zážitku z věci

• bezprostřednost způsobí, že divák zapomene na přítomnost média (např. film) a věří, že stojí před zobrazovaným předmětem (imerze)

• druhý princip - hypermediace má naopak za cíl divákovi médium připomínat, ale nebrání tak autentickému prožitku. Divák se nedívá skrz médium, ale na médium. Takto funguje např. vysílání televizních zpráv.

http://www.zivel.cz/article.php?id=5