Frank Webster, autor knihy Teorie informační společnosti, klade otázku, co to vlastně informační společnost je. Jakým způsobem ji vlastně vymezit a pojmenovat? Proč se vlastně informace stává základním kamenem moderní společnosti?
Vymezuje pět hlavních faktorů, které definují informační společnosti, u každé z nich poté cituje její autory či příznivce.

Přístupy :

• Technologický

• Ekonomický

• Kosmický, územní, prostorový

• Kulturní

• Podle zaměstnání

Šestý přístup je jakási naše přirozenost, to, podle čeho jednáme: “at the core how we conduct ourselve these days.”

Historické schéma revolučních změn společnosti podle Tofflera:

• Zemědělská revoluce

• Industriální

• Informační revoluce

Technologická

Tuto definici určují technologické dopady na společnost. Rozvoj počítačů, mikročipy, rozvoj telekomunikací, internetu, společnost informačních superdálnic (information superhighway).
Informační technologie jsou pro informační společnost to samé, co mechanizace pro společnost industriální!
Poměřovat však informační společnost podle toho, kolik lidí využívá ICT je poněkud problematické. Kolik ICT technologií tedy musí společnost využívat, aby byla informační?
Přesto je jedním z hlavních kritérií informační společnosti právě množství používání ICT technologií ve společnosti!
Webster oponuje a namítá, že technologie jsou integrální součástí každé společnosti.
Technologie je podle Webstera vnitřní součástí společnosti a proto oddělovat ICT a nadřazovat význam informačních technologií nad společnost je pochybné.

Ekonomická

Tento přístup klade důraz na ekonomický význam informace pro společnost.
Podle Porata jsou USA informační společností, což dokládá podílem různých informačních sektorů ekonomiky na hrubém domácím produktu. Kvantitativní vyjádření ekonomického významu informace se tedy stává hlavním kritériem informační společnosti (Machlup a Porat).
Porat definuje informační společnost jako společnost, ve které jsou hlavní ekonomickými aktivitami informace jako zboží a producenti služeb, a dále soukromé i veřejné byrokracie (sekundární informační sektor).
I když je autorům často vyčítáno, že v mnoha případech ekonomický vliv na společnost přeh, např. do znalostního průmyslu zahrnují “konstrukci informačních budov” apod., stejně tato teorie zůstává jedním z formujících pilířů konstruktu informační společnosti.
Podle Webstera nemůže být ekonomická informace vždy znakem její největší hodnoty. Je třeba rozdělovat mezi kvantitou a kvalitou. Webster argumentuje statistikou prodeje amerického deníku The Sun. Bulvární The Sun, méně informativní, má na rozdíl od The Financial Times multimiliónové náklady každý den. Podává tedy informace s menší informační hodnotou, ale cena samotného deníku je paradoxně desetinásobně vyšší než cena The Financial Times, které tisknou informace hodnotné.

Occupational – podle zaměstnání

Tento přístup je oblíbený sociology. Definuje informační společnost jako společnost, ve které převažuje počet informačních pracovníků. Znakem informační společnosti je tedy zvýšení zaměstnanců v sektoru informačním. Dochází k ní snížením počtu manuálně pracujících ve prospěch úředníků. K tomuto jevu došlo v USA, Japonsku a západní Evropě, kde 70 procent zaměstnanců pracuje v sektoru služeb. Těžší je to ovšem s definicí informačních pracovníků. Porat dává příklad zaměstnanců drah. Každý výpravčí musí umět komunikovat s ostatními, ovládat technické zařízení pro dorozumívání se strojvedoucími apod. Počítaní informačních pracovníků nám tedy o společnosti mnoho neřekne.
Gouldner identifikuje v poválečné klasifikaci zaměstnanců nový termín “new class” složené z intelektuálů a z technicky zaměřené inteligence.
Leadbeater tvrdí, že myslet chytře, být invenční a mít kapacitu vyvíjet a vynalézat síťové aplikace, to jsou klíčové principy současné “odlehčené ekonomiky” .

Spatial – prostorový, územní prvek

Hlavní důraz je kladen na informační sítě a jejich rozmístění, Tyto sítě propojují jednotlivé lokace a v konečném důsledku mohou mít silně ovlivňovat čas i prostor. Informační sítě ztělesňují hlavní rysy společenské organizace, v tomto případě tedy informační společnosti.
Mluvíme také např. o “wired society”, přidrátované společnosti.”
Nové technologie se ve společnosti začínají používat čím dál tím více, staly se přirozenou součástí naší existence (Email, Visa carty).
Populární Castellova teorie Space of Flows popisuje vliv elektronické komunikace na vznik jakéhosi nepřetržitého proudu či toku informací, něčeho, co zásadním způsobem přehodnocuje význam a vztahy našeho časoprostoru. Právě díky informačním sítím dochází k překonávání časových a prostorových omezení. Satelity, databáze, mobilní telefony – všechny tyto technologie propojené sítěmi jsou nedílnou součástí naší současné komunikace. Webster opět klade otázku, zda jen přítomnost síťového spojení světa stačí k tomu, abychom naši společnost nazývali informační. Z čeho se vlastně tato síť skládá? Je tedy určujícím faktorem informační společnosti ono množství přenášeného toku informací ve společnosti (Space of Flows)?
Mnoho kritiků tohoto “síťového” přístupu argumentuje tím, že síťová společnost existuje již od nepaměti. Poštovní služby, telegram, telefonní spojení – všechny tyto technologické vynálezy formují moderní společnost více než sto let. Proč se tedy o informační společnosti začíná najednou mluvit až nyní?

Kulturní

Tento přístup je zřejmě nejlépe pochopitelný, avšak nejméně snadno měřitelný. Každý z nás si uvědomuje neobvykle rychlý a mohutný vzestup informačních technologií do našich životů, ať již to byla televize, video, PC, radio, CD, MP3 nebo reklamní billboardy. Nová média produkují stále více a více informací, které nás formují a ovlivňují mnohem více, než si dokážeme představit. Informace o sobě např. poskytujeme již jen tím, co si ráno oblékneme, jak se namalujeme, jakou módní značku nosíme apod. Dnešní společnost přikládá velký důraz na vzhled i oblečení, jak se říká “šaty dělaj člověka”. Právě ona možnost výběru typu oblečení nám umožňuje zařadit se do určité společenské skupiny podle našeho výběru.
Současná společnost je obtěžkaná informacemi mnohem více než kdy byla jakákoli předtím. Žijeme ve společnosti sycené informacemi a náš život se tedy sestává z přijímání a vyměňování si zpráv o nás i o okolním světě. Tento důvod uvádějí příznivci jako určující pro vznik informační společnosti.
Právě tato informační exploze vede mnoho myslitelů k názoru, že se znak stal mrtvým. Jsme obklopeni všudypřítomnými znaky ztrácejícími své významy. Jean Baudrillard to popisuje takto: “více a více informací, méně a méně významu”.
V tomto důsledku jsou znaky čím dál tím méně reprezentativní a tvrzení v tom smyslu, že znaky zastupují určitou “realitou” mimo sebe, již přestává platit. Znaky se stávají samoreferenčními, jsou – simulují – vším, čím jsou (they – simulation are all there is), tzn. podle Baudrillarda “hyper-realitou”.
Lidé již nehladový po pravých znacích, protože vědí, že již neexistují. Vysmějí se pozérovi, který si obleče značkové oblečení jen pro efekt, aby něco předstíral. Vstupujeme do svět “spektáklu”, ve kterém si uvědomujeme vykonstruovanost některých znaků i neautentičnost znaků , které se sami konstruují.
Podle Postera tedy sice disponujeme souborem znaků, kterým komunikujeme, ale ten nedává žádný význam.

Webster nám předkládá řadu zajímavých a přínosných pohledů na klasifikaci informační společnost. Cituje mnoho autorů a kriticky hodnotí jejich přístupy. Podle mého názoru můžeme jen těžko odhadovat, jaký z předkládaných přístupů je ten jediný správný a definoval vznik informační společnosti. Myslím si ale, že hlavním činitelem společenské změny, podle Tofflera “informační revoluce”, byl vznik nových technologií a rozvoj internetu, stejně tak jako snadný uživatelský přístup k nim.