Vitko’s Weblog
Nebylo spočinutí. Nikde. Ani v nevědomí.Archív pro Prosinec, 2007
Net.literature
break my heart, pleaseZajímavá nová forma literárního díla je např. tzv. blognovela - viz. Blognovel Plan B. Je to jedna z nových literárních forem zrozených na internetu. Dá se říci, že je to vlastně román psaný na pokračování, kdy autor postupně přidává další část textu.
Román psaný na pokračování byl velmi oblíbený v minulých stoletích, kdy autoři publikovali svá díla na pokračování časopisecky, např. Jaroslav Hašek Švejka či F.M. Dostojevskij Idiota. Mnohým z nich zálohy na další část textu umožnovali holou existenci. (Např. v Idiotovi je patrné, v jakém hektickém rozpoložení autor text psal, v některých kapitolách autor ztrácí dějovou linii na kapitoly předešlé).
Blognovel je mu v něčem podobná. Je publikovaná po částech, má společnou dějovou linii, která má však mnoho dalších možných odboček. Podle jejího autora Diego Dovala je Blognovel něco jako nekonečný seriál, televizní show, ve které se divák orientuje, aniž by musel shlédnout všechny díly. Na čtenáři také záleží, zda začne číst od začátku do konce či obráceně. Může vynechat určité kapitoly, k určitým se vracet, atd.
Na tomto projektu je mi sympatická autorova chuť experimentovat. Nejedná se o žádnou převratnou literární formu, ale Blognovel je jistě známkou toho, že s příchodem pčítačů čas literatury neskončil. Možná také známkou toho, že svět literatury a počítačů se může navzájem inspirovat.
Break my heart, please
"The end of postmodernism and
the beginning of Avant-Pop."
Die Zeit
Pokud jde o srovnání mého oblíbeného literárního díla s dílem prezentovaným na internetu, nejsem si jist, zda budu objektivní. Není v mých možnostech nyní pročíst tisíce stránek, za kterými se možná skrývá nový velký spisovatel. Vypadá to, že alespoň v Evropě dává většina kongeniálních autorů stále přednost klasickému - knižnímu vydávání svých děl před publikováním na internetu. V USA je situace odlišná, např. publikování Stephana Kinga.
Zmíním se tedy jen o některých projektech, které mě zaujaly.
Zaujal mne projekt Poetrica autorky Guiselle Beiguelman. Umělkyně a esejistka nových médií, vyučující na univerzitě v Sao Paulu, se tímto projektem pokusila konfrontovat občany různých měst s jejich vlastní realitou. Na veřejných budovách nechala umístit digitální panely, na které mohli lidé z celého světa posílat vizuální zprávy pomocí internetu, SMS či Wap.
Na tomto projektu mě imponuje odvaha autorky oslovit veřejný prostor smysluplným obsahem. Poetrica v sobě spojuje jak sdělení obsahové, tak i výtvarné. Je to vizuální podívaná podobná reklamě, avšak zbavená odlidštěného, spotřebního obsahu obklopujícího nás dnes již na již na každém kroku.
p0es1s.Digitale Poesis
více na p0es1s.net
Výstava p0es1s.Digitale Poesis se uskutečnila minulý rok v Berlíně. O to více mě mrzí, že jsem tam tuto výstavu nenavštívil. Byl jsem tam za účelem zhlédnutí výstavy Das MoMA in Berlin. Nahlédnul jsem pouze do foyer, když mi přátelé drželi místo ve frontě na MoMA, ale jedničky a nuly z plakátu mi utkvěly v paměti.
Porovnávat mé oblíbené autory s díly prezentovanými na internetu si zatím netroufám, časem se o to ale pokusím. Uvedu tedy alespoň jednoho z mých oblíbených autorů ze světa “klasické” literatury.
Oblíbených děl mám opravdu mnoho, proto vybírám ne zcela známou, mou milovanou, báseň Jana Zábrany. Jana Zábranu obdivuji jako umělce i člověka. Je to jeden z našich největších překladatelů ruských i amerických klasiků, který poznal na vlastní kůži realitu komunistického režimu. Zábrana vždy vážil slova, byl věrný sám sobě, a to se také odráželo v jeho tvorbě.
Ráno budou oba
vyloveni z vany.
Milovaná i milovaný.
Jan Zábrana
Vřele doporučuji k četbě Zábranovy deníky s názvem Celý život vydané v nakladatelství Torst, je to neveselé čtení o neveselé době plné zajímavých postřehů, drobných textů i tehdejších dobových reálií.
Na minimální ploše je Zábrana schopen vylíčit velmi intimní situaci, vypointovanou pro něj tak příznačnou trpkostí lidské beznaděje. A navíc nebanálními verši, které přicházejí tak samozřejmě jako smrt.
D.ART
“Umění, to je nářek. Něco pro někoho, nic pro všechny.” Vladimír Holan
V digitálním umění se ještě příliš neorientuji, vyjádřím se tedy k několika projektům, které mě zaujaly.
Prvním z nich je Cybercafe Net Art Project @ kings x. Autor projektu uveřejnil 36 telefonních čísel na své internetové stránce a vybízel ostatní, aby v jeden den v určitou hodinu na libovolná z těchto čísel zavolali. Jednalo se o telefonní budky umístěné poblíž sebe na nádraží. Výsledky tohoto “telefonního atentátu” měly být poté uveřejněny na internetu. Tedy projekt, který plně využívá způsobu komunikace po síti. Zaujal mne z několika důvodů:
*umožní lidem se akce zúčastnit, zapojit se do “díla”, je impulsem k určité aktivitě
*osloví široký okruh příznivců
*počítá s elementem náhody
V galerii by byla prezentace možná např. v rámci filmové projekce nebo pomocí virtuální reality.
Dalším projektem je 386DX cyberpunk rock band Alexeje Shulgina. Jde o computer reprodukující hudební nahrávky známých kapel v upravené podobě. Skladby, které si Shulgin pro svůj remix vybral, by se daly nazvat kultovními své doby. Tyto skladby se přímo nabízejí k porovnání s originálem. Např. skladby kapely Nirvana se Shulginovým lo-fi sonickým mutantem. (Jedná se o skladbu Smells Like Teen Spirit z alba Nevermind (1991) a skladbu Rape Me z alba In Utero (1993). Z hlediska hudebního se tento projekt dá asi chápat jenom jako výstřelek. Ze skladeb čiší robotický chlad a odstup. Možná, že tím Shulgin upozorňuje na odlidštění umění v rámci technologického pokroku, na rozdíl mezi živě produkovanou hudbou plnou emocí a energie a tímto nemastným a neslaným hybridním mutantem. Uvedený příklad je spíše ukázkou technologie. Pro mě osobně je 386DX cyberpunk rock band milý, ale poněkud sterilní společník, který by se jistě osvědčil při různých obskurních vernisážích už jen proto, že hraje jen za elektrický proud a víno, které by jinak zkonzumoval reálný interpret, můžu vychutnat sám. Jinak “klasické umělecké dílo” vnímám vždy jako vzájemné prostupování technologie - řemesla a estetického citu.
Zaujal mne také projekt computeru 386DX v roli žebráka. Na ulici instalovaný žebrající computer s kloboukem na almužnu. Kolemjdoucí se udiveně pozastavují a zírají. Zastavili by se ale před opravdovým žebrákem, před člověkem? Lidstvo bude asi vždy fascinováno představou záměny rolí člověka a stroje.
Pokud si vzpomínám na mé první setkání s digitálním uměním, jednalo se o počítačové hry jako Another World, Flashback, Goblins nebo různé adventures. Oceňoval jsem na nich zejména to, že mi umožňovaly pronikat do nových světů, rozšiřovat fantazii a učit se novým anglickým slovíčkům.
Myslím si, že se současné “klasické umění” a “digitální umění” doplňuje, prolíná, žije v symbióze.(Umění nerozlišuji na různé druhy, zde pouze pro ilustraci, většinou se jedná jen o rozdílnost “formy”). Myslím si také, že digitální umění vzniklo zprvu možná jako určitá opozice vůči “klasickému” způsobu umělecké tvorby. Jako jakýsi “underground”, který se ze začátku vymezoval mnoha kritérii, např. přístupem k novým technologiím (PC, atd.). Možná také jako opozice vůči komercializaci umění. Nedílnou součástí digitálního umění je jeho specifická prezentace. Na internetu si v podstatě můžete prezentovat své umění zadarmo a vlastně téměř bez jakéhokoli omezení. Často se tam objevují “díla”, která bychom za umění mohli pokládat jen steží. Hraje zde podstatnou roli také možnost anononymity autora, která mu přináší maximální svobodu projevu. Na druhou stranu odpovědnost autora za svá díla byla vždy chápána jako nedílná součást autorova uměleckého vyjádření i morálního postoje. Kladu si sám otázku: Je v současné době na prvním místě ona naléhavá nutnost umělce vyjádřit se? Nebo jde z velké části jen o nevinnou hru či povrchní provokaci?
Jak řekl František Tichý: “Poznal jsem, že bez nějaké řehole to nepůjde, že nic není možno v umění udělat, aby se tomu něco neobětovalo. A umění žádá, abychom byly pokorní, nemysleli na společenskou kariéru, zůstali vnitřně svobodní, dělali jen to, co nám říká vnitřní hlas, že je správné a že to dělat musíme. Umění to je hra na život a na smrt.”
Pokud jde o hodnocení jiných weblogů, zaujal mne blog tds originálním grafickým zpracováním i názorem jeho autora, že umění má stejný cíl nehledě na jeho různé podoby.
Knowledge Collectives
Znalostní skupiny - jedna z technologií spolupráce podle Rheingolda
Příklady:
- Wiki
- Flickr
- Blogy
- RSS
- Bookmark - del.icio.us
- Od majetnického managementu ke společnému spravování
- Od roztroušených informací ke společnému fondu informací
Pravidla:
- Společný fond zdrojů
- Vzájemný dohled a kontrola uživatelů
- Při vlastní práci kontrola práce ostatních
- Slabá ochrana dat
- Při vlastní práci kontrola práce ostatních
- Každý z uživatelů může cokoli změnit
- Všichni ručí za správnost - Wiki
- Všechny operace jsou archivovány
- Snadný způsob aktualizací a oprav
- Všechny operace probíhají v reálném čase, neexistuje žádné fixní správní centrum
- Jasně vymezené hranice
- Uživatelé mohou měnit “pravidla hry”
- Zaměnitelné identity
- Uživatel -> tvůrce obsahu
- Čtenář -> autor
- Hráč - > designér
- Kupující - > prodávající
Social mobile computing
SMS
Cell phones
Wearable - Wearable computers are computers that are worn on the body. They have been applied to areas such as behavioral modeling, health monitoring systems, information technologies and media development. Government organizations, military, and health professionals have all incorporated wearable computers into their daily operations. Wearable computers are especially useful for applications that require computational support while the user’s hands, voice, eyes or attention are actively engaged with the physical environment.One of the main features of a wearable computer is consistency. There is a constant interaction between the computer and user, ie. there is no need to turn the device on or off. Another feature is the ability to multi-task. It is not necessary to stop what you are doing to use the device; it is augmented into all other actions. These devices can be incorporated by the user to act like a prosthetic. It can therefore be an extension of the user’s mind and/or body.Such devices look far different from the traditional cyborg image of wearable computers, but in fact these devices are becoming more powerful and more wearable all the time. The most extensive military program in the wearables arena is the US Army’s Land Warrior system, which will eventually be merged into the Future Force Warrior system.
RFID - Radio Frequency Identification, identifikace na rádiové frekvenci (RFID) je další generace identifikátorů navržených (nejen) k identifikaci zboží, navazující na systém čárových kódů. Iniciátorem vývoje je stejně jako u čárových kódů firma WalMart.Čipy jsou k dispozici v provedení pro čtení nebo pro čtení a zápis. Čipy využívají převážně nosnou frekvenci 125 kHz, 134 kHz a 13,56 MHz. V některých státech se dají používat i další frekvence jako 868 MHz (v Evropě) a 915 MHz (v Americe).
Broadband Wireless - širokopásmové bezdrátové připojení
Geocoded Hypermedia - Geocoded hypermedia is information encoded with location coordinates and thus searchable by location. A few Web developers have begun to explicitly label Web documents, objects, media, with location coordinates (latitude and longitude) encoded in HTML in a metadata format, using pre-standard formats like GeoURL (a popular”bloggers” geotag, recently retired by the inventor). So far there are no widely accepted standards for annotating Web hypermedia with geocoordinates. However, several groups in the W3C (World Wide Web Consortium) and IETF (Internet Engineering Task Force) are approaching consensus on some of the necessary standard notations. With these standards, any content on the Web-text, graphics, media, applications-could ultimately be linked to one or more locations by geocoding. This “tagging” provides a broad palette for innovation and creative expression in the physical-digital landscape. Furthermore, geotagging is a distributed, bottom-up process, and it has the same emergent qualities as the World Wide Web. For these reasons, we expect geocoded hypermedia to be a major disruptive innovation, perhaps on the scale of the World Wide Web-with many unanticipated applications and social consequences. http://www.iftf.org/docs/SR_869_Infrastructure_New_Geog.pdf
Communicating Sensors - komunikační senzory - MEMS (micro-electromechanical systems) and the low cost, short range, wireless communications standard Bluetooth are by far the most important of the emerging technologies pushing the development of these sensors in the short run.
The promise of MEMS - using semiconductors to create analogue instruments - is the total integration of measurement, computing and communication on a single chip. The result will be more intelligent smart sensors that are also more durable, accurate, flexible and reliable.
Handheld Computing Device - Ruční počítací přístroje - A mobile device (also known as converged device, handheld device, handheld computer, “Palmtop” or simply handheld) is a pocket-sized computing device, typically comprising a small visual display screen for user output and a miniature keyboard or touch screen for user input. In the case of the personal digital assistant (PDA) the input and output are combined into a touch-screen interface. Smartphones and PDAs are popular amongst those who require the assistance and convenience of a conventional computer, in environments where carrying one would not be practical. The following are typical mobile devices:
Voice phone
Feature phone
Smart phone
Cordless phone
Bluetooth headset
Handheld game console
Portable media player (PMP)
Personal digital assistant (PDA)
Personal Navigation Device (PND)
Digital Still Camera (DSC)
Digital Video Camera (DVC or Camcorder)
Pager
eBook Reader
Notebook PC
Ultra-Mobile PC
Location-sensing device - přístroje na snímání polohy
Hesla:
From random crowds to self-organizing info-driven crowds
Od nahodilých mas k samostatně se organizujícím informacemi řízeným společenstvím
From broad social norms to situation-specific instructions and guidelines
Od povšechných společenských norem k místně-specifickým instrukcím a pokynům
From scaterred political and economic power to collective power
Od rozptýlené politické a ekonomické moci ke kolektivní síle
From “lost in the crowd” to empowered by the crowd
Od “ztracen v davu” k “nakopnut davem”
From affective tresholds to informational tresholds
Od emocionálních prahů k informačním prahům
Republica.com
Cass Sunstein
Resumé (Chapter 3 and 6)
I have chosen this book, because it is involved in these problems which interest me. In Sustein´s book Republica.com, there are a lot of answers, but many more questions in connection with the Internet.
The main topics of this book are:
- Democracy
- Government regulation
- Freedom of speech
- Filtering information
Sunstein raises important and troubling questions about the effect of the Internet on a democratic society. Cass Sunstein considers herself a part of a “second generation” of people writing about the Internet, which is now more complex (experiences with viruses, hackers..) contrary to the “first generation” of writers, which were engaged in a kind of international celebration of it.
In these chapters, she has focused on filtering on the Internet. This is not new; filtering is as old as human life itself. If we had not been able to filter information, we wouldn’t have been able to think the way we do. Sunstain poses the question: Is this (Internet) filtering good for democracy?
In these times, there exists a real danger of people swapping and sharing information only with like-minded people, insulating themselves from competing views, which leads to an increase in hate groups such as KKK groups, White Racial Royalist etc. This means a serious risk for democratic society. It is very important that the citizens are exposed to many alternative viewpoints.
Sunstein is also interested in government regulation of cyberspace. The question is not whether we will have regulation, but what kind of regulation we will have. Essentially, cyberspace is a space like any other so we have to ensure necessary conditions for property rights and other law issues. A regulation-free zone on cyberspace is nonsense, he says. Everyone who has an e-mail account, or a website, benefits from regulation, every hour of every day. The regulation takes the form of governmental creation and protection of property rights, at the tax payer’s expense.
One of the most significant things about human beings is their ability to communicate on a certain level. In these times of internet, cell phones, and other possibilities, our ability to communicate is diminishing. For our society it is inevitably important to create spaces and institutions that increase the likelihood that citizens will actually see and hear one another, and have some chance of achieving a measure of mutual understanding. We need to create something like a convenient “architecture of the communication system”. For a healthy democracy, shared public spaces, virtual or not, are a lot better than echo chambers.
Cass R. Sunstein (born 1954) is a prominent law professor at the University of Chicago Law School.
Resumé celé knihy na:




