Giselle Beiguelman: příspěvek do knihy New Media Poetics

“At the intersection of words and symbols where we begin to redesigne our boundaries!”

• multimediální umělkyně a esejistka
• zabývá se převážně novými médii
• vyučuje digitální kulturu na univerzitě v Sao Paulu
• Má na kontě řadu projektů, mohli bychom je rozdělit podle modelů komunikace, kterých využívají:

• Projekty prezentované na Webu
• Projekty využívající bezdrátové komunikace
• Multimediální projekty – využívající veřejný prostor
• Beiguelmanová se zabývá radikální proměnou nových systémů (tele)komunikace a vznikem nových rozhraní v rámci “digitálního umění”
• Zaměřuje se na nové nástroje komunikace, na nové (cyber)prostory vytvářející nové způsoby vnímání, vizualizace a čtení rozličných kódů
• Zkoumá estetické hledisko kódu
• Ptá se, jakým způsob je člověk vůbec schopen zpracovat tyto kódy, které májí být čteny v růnorodých, paralelních, ale také často nesynchronizovaných procesech a rozhraních
• Zkoumá kontext “čtení” a vnímání – uiverzum čtení a psaní

• V této eseji zmiňuje projekt “Wop Art” – název je odvozen ze slov Wireless a Op Art (zkráceně z angl. optical art – optické umění, je směr výtvarného umění, jenž se začal rozvíjet koncem 50. a počátkem 60. let 20. století, např. Victor Vasarely)
• Je to tedy vlastně Op art zprostředkovaný pomocí bezdrátové komunikace
• Jednalo se o obrazy a symboly, které byly zobrazovány na displey mobilního telefonu
• Op art – to, co vidíme, je výsledkem optického efektu, klamu
• Wop art se nesnaží, abychom se na text příliš soustředili a něco v něm hledali
• Jedná se o obrazy, o nové umění, které má být “čteno” např. ve veřejné dopravě, ve chvílích rozptýlení a hlavně v kontextu současné “zrychlené” doby spolu se všemi ostatními elementy, které k ní patří (nové technologie)

• projekty Did you read the East? a egoscópio využívají veřejného streamování, elektronických billboardů a komerčních telekomunikačních zařízení.
• Did you read the East? – uživatelé pomohli vybrat e-graffiti, které umělkyně vytvořila – jednalo se o šest “video – básní” a těmi poté “narušili” naprogramované reklamní spoty promítané na elektronické bilboardy
• To se opakovalo každé tři minuty
• Webová kamera snímala billboardy zvenčí a zobrazený obsah posílala zpět na webové stránky.
• Šlo o jakýsi “zásah” do kontextu městského života ve stylu jakéhosi novodobého graffiti

• Egoscópio – jednalo se projekt více otevřený veřejnosti
• Byla to další kolektivní akce ve veřejných mediálních prostorách
• Skrze webové stránky uživatelé mohli online posílat slova či obrazy na plochu dvou komerčních elektronických billboardů umístěných na rušných ulicích Sao Paula
• Cílem bylo zmapovat postavu jménem “egoscope” – jakéhosi mutanta vytvořeného z obchodních značek, strojů a obrázků opanujících prostor sítě

• Projekt Poétrica – zahrnoval sérii “vizuálních” básní vytvořených pomocí nehláskových znaků, DVD, filmových trailerů, digitálních tisků a teleintervence. Umožňoval každému vytvořit vizuální zprávu, ta byla poté transformována do nezvukových znaků a zaslána pomocí Webu či SMS zprávy k prezentaci na tři komerční elektronické panely umístěné v centru Sao Paula.
• Podle specifických podmínek percepce básní – entropie, fragmentace a pohybu (mobility) nazývá tento způsob komunikace “nomádskou poezií”
• Básně byly vytvořeny pro PDA, Web, mobilní telefony, elektronické billboardy i pro tisk.
• Poetrica rozkládala tedy již existující konkrétní dílo a převáděla jej do verbálních a vizuálních znaků, čísel a kódů.
• zkoumala kontext “čtení” a vnímání, uiverzum čtení a psaní
• “Poetika” těchto projektů ohlašuje vyčerpání z odstupu, který jsme si dříve vytvořili a který nám dovolil odlišovat umění od masové komunikace, i jedno médium od druhého.

• http://www.desvirtual.com/works.htm

Hypertext has a great potency to cross physical boundaries of normal print text. Its structure is very similar to the human brain, because it works with associations. When you use hypertext, you drive yourself through an unstable, changing, organic structure. Its structure is not fixed or constant, it is a heterogenous texture in which it is sometimes easy to lose the right direction. But if you click on some hyperlinked text you can afterwards return back by the same trace. As I mentioned above, the structure of hypertext is neither consistent nor closed. There does not exist any hierarchy, neither top nor bottom. It is based on hetaerarchy organizational form, where all information nods can interplay.
This great idea was described for the first time in 1945, when Vannevar Bush wrote an article called “As We May Think”, where he described a Memex machine. In 1989, Sir Tim Berners – Lee invented the World Wide Web, the system of mutually interlinked – hypertext – documents accessed via the Internet.
From that time we have used the term “surfing” for driving on a surface of the WWW. A lot of information you find on the internet could be superficial and you have to make revisions after to verify its credibility. So if you really want to have pertinent information, it is advisable to supplement the information found online through books.
Pro tempore.