Giselle Beiguelman: příspěvek do knihy New Media Poetics

“At the intersection of words and symbols where we begin to redesigne our boundaries!”

• multimediální umělkyně a esejistka
• zabývá se převážně novými médii
• vyučuje digitální kulturu na univerzitě v Sao Paulu
• Má na kontě řadu projektů, mohli bychom je rozdělit podle modelů komunikace, kterých využívají:

• Projekty prezentované na Webu
• Projekty využívající bezdrátové komunikace
• Multimediální projekty - využívající veřejný prostor
• Beiguelmanová se zabývá radikální proměnou nových systémů (tele)komunikace a vznikem nových rozhraní v rámci “digitálního umění”
• Zaměřuje se na nové nástroje komunikace, na nové (cyber)prostory vytvářející nové způsoby vnímání, vizualizace a čtení rozličných kódů
• Zkoumá estetické hledisko kódu
• Ptá se, jakým způsob je člověk vůbec schopen zpracovat tyto kódy, které májí být čteny v růnorodých, paralelních, ale také často nesynchronizovaných procesech a rozhraních
• Zkoumá kontext “čtení” a vnímání - uiverzum čtení a psaní

• V této eseji zmiňuje projekt “Wop Art” - název je odvozen ze slov Wireless a Op Art (zkráceně z angl. optical art - optické umění, je směr výtvarného umění, jenž se začal rozvíjet koncem 50. a počátkem 60. let 20. století, např. Victor Vasarely)
• Je to tedy vlastně Op art zprostředkovaný pomocí bezdrátové komunikace
• Jednalo se o obrazy a symboly, které byly zobrazovány na displey mobilního telefonu
• Op art - to, co vidíme, je výsledkem optického efektu, klamu
• Wop art se nesnaží, abychom se na text příliš soustředili a něco v něm hledali
• Jedná se o obrazy, o nové umění, které má být “čteno” např. ve veřejné dopravě, ve chvílích rozptýlení a hlavně v kontextu současné “zrychlené” doby spolu se všemi ostatními elementy, které k ní patří (nové technologie)

• projekty Did you read the East? a egoscópio využívají veřejného streamování, elektronických billboardů a komerčních telekomunikačních zařízení.
• Did you read the East? - uživatelé pomohli vybrat e-graffiti, které umělkyně vytvořila - jednalo se o šest “video - básní” a těmi poté “narušili” naprogramované reklamní spoty promítané na elektronické bilboardy
• To se opakovalo každé tři minuty
• Webová kamera snímala billboardy zvenčí a zobrazený obsah posílala zpět na webové stránky.
• Šlo o jakýsi “zásah” do kontextu městského života ve stylu jakéhosi novodobého graffiti

• Egoscópio - jednalo se projekt více otevřený veřejnosti
• Byla to další kolektivní akce ve veřejných mediálních prostorách
• Skrze webové stránky uživatelé mohli online posílat slova či obrazy na plochu dvou komerčních elektronických billboardů umístěných na rušných ulicích Sao Paula
• Cílem bylo zmapovat postavu jménem “egoscope” - jakéhosi mutanta vytvořeného z obchodních značek, strojů a obrázků opanujících prostor sítě

• Projekt Poétrica - zahrnoval sérii “vizuálních” básní vytvořených pomocí nehláskových znaků, DVD, filmových trailerů, digitálních tisků a teleintervence. Umožňoval každému vytvořit vizuální zprávu, ta byla poté transformována do nezvukových znaků a zaslána pomocí Webu či SMS zprávy k prezentaci na tři komerční elektronické panely umístěné v centru Sao Paula.
• Podle specifických podmínek percepce básní - entropie, fragmentace a pohybu (mobility) nazývá tento způsob komunikace “nomádskou poezií”
• Básně byly vytvořeny pro PDA, Web, mobilní telefony, elektronické billboardy i pro tisk.
• Poetrica rozkládala tedy již existující konkrétní dílo a převáděla jej do verbálních a vizuálních znaků, čísel a kódů.
• zkoumala kontext “čtení” a vnímání, uiverzum čtení a psaní
• “Poetika” těchto projektů ohlašuje vyčerpání z odstupu, který jsme si dříve vytvořili a který nám dovolil odlišovat umění od masové komunikace, i jedno médium od druhého.

• http://www.desvirtual.com/works.htm

Hypertext has a great potency to cross physical boundaries of normal print text. Its structure is very similar to the human brain, because it works with associations. When you use hypertext, you drive yourself through an unstable, changing, organic structure. Its structure is not fixed or constant, it is a heterogenous texture in which it is sometimes easy to lose the right direction. But if you click on some hyperlinked text you can afterwards return back by the same trace. As I mentioned above, the structure of hypertext is neither consistent nor closed. There does not exist any hierarchy, neither top nor bottom. It is based on hetaerarchy organizational form, where all information nods can interplay.
This great idea was described for the first time in 1945, when Vannevar Bush wrote an article called “As We May Think”, where he described a Memex machine. In 1989, Sir Tim Berners - Lee invented the World Wide Web, the system of mutually interlinked - hypertext - documents accessed via the Internet.
From that time we have used the term “surfing” for driving on a surface of the WWW. A lot of information you find on the internet could be superficial and you have to make revisions after to verify its credibility. So if you really want to have pertinent information, it is advisable to supplement the information found online through books.
Pro tempore.

SIEGFRIED ZIELINSKI (1951)

• Historik médií - studoval divadelní vědu, německou filologii, filosofii, lingvistiku, politologii a mediální studia na univerzitě v Marburgu a v Berlíně. Od 80. let se věnuje mediálním studiím

• V letech 1990-93 je profesorem audiovizuálních studií na univerzitě v Salzburgu a podílí se na výzkumu a vývoji nového studijního oboru “Audiovize”. Od roku 1993 je profesorem komunikačních a mediálních studií a zabývá se archeologií médií. Mezi lety 1994-2000 je rektorem a spoluzakladatelem Kunsthochschule für Medien v Kolíně nad Rýnem.

• Napsal řadu článků a publikací o historii a teorii médií např. Audiovisions - Cinema and Television as Entr’actes in History; (1999), Variantology 1. On Deep Time Relations of Arts, Sciences and Technologies (2005), Deep Time Of The Media (2005).

• Od roku 1979 se podílí na videoprojekcích, instalacích a výstavách

• 1995-2000 je ředitelem kolínského festivalu Digital

• Je členem European Film Academy (EFA), Magic Lantern Society of Great Britain, mediální programové rady při Goethe institutu a berlínské Akademie der Künste.
• Česky vyšlo Siegfried Zielinski: Šťastný nález místo marného hledání. Metodické odkazy a výpůjčky k archeologii médií. In: Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Ed. Petr Szczepanik. Praha: Herrmann a synové 2004, s. 501-520 (překlad).

An Anarchaeology of Hearing and Seeing Through Technical Means

• Mediální archeologie - zkoumá vývoj médií na historickém pozadí

• Zielinski kritizuje paradigmatický přístup k minulosti, který tvrdí, že historie je kontinuálním procesem, pokrokem ve jménu humanity. Vývoj médií - od antické železné trubky používané k přenosu hlasu k telefonu, od vodního telegrafu k ISDN, od Abacusu k Turingovu stroji, od jeskyních maleb k dokonalému IMAXU. “To nás vede k myšlence neúprosného, kvazi přírodního vývoje. Tato idea vychází z pohledu zářné budoucnosti, která si podmaní vše, co kdy existovalo a ideu technologického pokroku pasuje do pozice mocného zbavovatele strachu.” Zielinski zmiňuje slova harvardského biologa Stephana Jaye Goulda, že koncepce dějin jako kontinuálního procesu, vývoje od nízkého k vyššímu, od jednoduchého ke složitému musí být překonána.

• Zielinski vyzývá k experimentování, navrhuje záměrně pozměnit pohled na minulost. Tedy nehledat staré v novém, ale hledat nové ve starém. Pokud budeme mít to štěstí a najdeme to, budeme se muset na toto naše “opouštění minulosti” dívat v jiném světle. Knihu Deep time of the Media se snažil Zielinski napsat právě formou jakéhosi anarcheologického průvodce. Zielinskeho “anarcheologie médií” nevěří v organizující princip, nemůže být interpretována z hlediska jakéhosi “velení” (avantgardy). Musí si vždy být schopna ponechat možnost existovat bez omezení.

• Zmiňuje zrod Cyberpunku i další projekt jednoho z jeho autorů, Bruce Sterlinga - projekt “The Dead Media” - ve kterém se Sterling přestává toulat imaginární budoucností, prochází přítomností a zastavuje se v minulosti. Pomocí mailing listu dává dohromady seznam médií, které se v průběhu let neujaly v komerční produkci.

• Hlavní myšlenkou článku je podle mého názoru tvrzení, že mediální historie, jako zvláštní případ, není výsledkem nevyhnutelného vývoje od primitivního do komplexního celku. Jinými slovy: Zielinski neuznává současnou technologickou kulturu jako logický závěr dlouhé kulturní evoluce, ale místo toho se na historii médií dívá jako na dynamický proces formovaný náhodou a vynalézavostí. Nejdůležitější vlastností médií je to, že tvoří jakési mosty, vazby, propojení - pokouší se spojit to, co je jinak izolované (např. spojují staré a nové principy).

• V pozdějším rozhovoru Zielinski uvádí, že termín “anarcheologie”, který používal při psaní knihy Deep Time of the Media se mu zdá příliš záporný a příliš destruktivní ve své interpretaci, a proto již několik let pracuje s termínem “variantologie”, pod kterým rozumí imaginární součet všech možných genealogií fenoménu média.

• Hlásí se k Foucaultovi - v rámci historického výzkumu genealogie upřednostňuje koncept nelineárního vývoje, odboček a skoků, diskontinuity historie, nahodilosti událostí a procesů.

As We May Think

Text Martiny Kasalové shrnuje nejdůležitější zjištění a závěry, ke kterým Vannevar Bush ve svém odborném článku dospěl.
Text čtenáři nastiňuje problematiku, která je v Bushově článku řešena, a zároveň uvádí přínos práce pro daný obor, v tomto případě pro budoucí informační vědu. Text splňuje i nároky na výstižnost a přesnost vyjádření, jedinou výhradu bych měl ke zbytečné délce popisu Bushova “myšlenkového stroje” s názvem Memex, jenž si zaslouží vlastní článek a měl být porovnán s přístrojem Readies v rámci jiného úkolu.
Martině se jinak podařilo zformulovat Bushova tvrzení do logicky strukturovaného textu i zmínit všechna důležitá fakta.

“Howgh”

The history of the media, as a particular case, is not the product of an unavoidable trend from primitive to complex assemblages. Media are bridges, couplings, linkages; they are constructed attempts to connect what is separated. There were periods in the past, where people worked particularly hard at connecting the separate.

“We are always seeking the absolute but find only things,” complained the managerial assistant of a salt-works and German romantic poet, Novalis, in a collection of fragments entitled “Blütenstaub [pollen].”